Pátek, 11. 12. 2020

Vašenda: Ve Švýcarsku jsme maximálně spokojeni, ale chceme se jednou domů vrátit

Dnes devětadvacetiletého defenzivního záložníka Dalibora Vašendu si mnozí fanoušci Lipiny pamatují pro jeho vizáž a nezaměnitelný styl hry. S hlavou oholenou a s duší nesmírného bojovníka jej totiž na hřišti nebylo možné přehlédnout.

Kde se Dalibor poděl? Ptají se dnes možná někteří fans Valcířů, ale třeba i ostravského Baníku, za který odkopal 34 ligových utkání. Vašenda si to v zimě 2016 zamířil z Frýdku-Místku do polského klubu Nadwislan Gora. Angažmá to však pro frýdecko-místeckého rodáka nebylo zrovna nejvydařenější. Teď se ale otec dvou dětí fotbalem baví ve čtvrté nejvyšší švýcarské soutěži. Fotbal už není jeho jediným živobytím. Šéfem klubu FC Naters Oberwallis, za který Dalibor Vašenda hraje, je totiž majitel stavební firmy a ten u sebe několik svých svěřenců také zaměstnal. Více nám už ale bývalý mládežnický reprezentant řekne sám v rozhovoru.

Mnohým fanouškům Frýdku-Místku jsi zmizel z očí počátkem roku 2016, kdy tě fotbalové cesty odvály k našim severním sousedům do Polska. Jak na to období vzpomínáš?
Původně jsem do Nadwislan Gory odcházel na rok, alespoň jsem tak měl podepsanou smlouvu. Jenže nakonec jsme tam i s Filipem Kornetou, který rovněž hrával za Frýdek, zůstali jen půl roku.

Dalibor Vašenda ještě v době, kdy válčil ve Frýdku-Místku za starší žáky

Jak to, že to bylo tak krátce?
Bohužel se klub dostal do finančních problémů a my za celý ten půlrok viděli jen pár peněz jako zálohy. Museli jsme tedy chtě nechtě smlouvu rozvázat. Já jsem měl navíc ještě pech v tom, že jsem si v přípravě zlomil zanártní kůstku, takže jsem prakticky za toho půlroku nestihl odehrát ani jedno utkání. Druhou část té sezony kluci pak ani nezačali, jelikož toho člověka, co měl v klubu na starosti finance, zavřeli.

Bylo to tedy takové smutné období tvé kariéry?
S tím zraněním se to všechno kumulovalo. Až to vlastně došlo k rozhodnutí, rychle to ukončit a najít si něco s jistotou. I když sami víme, že ve fotbale ta jistota vlastně není.

Co následovalo u tebe pak?
Seznámil jsem se s jedním kamarádem ze Švýcarska, který má rodinu tady ve Frýdku-Místku a přes jeho tátu, který dělal do fotbalu, se nabídla možnost zkusit jít zahrát do švýcarské nižší soutěže. Spojil jsem se právě s Filipem Kornetou, Martinem Matúšem, Pavolem Poliačkem a Jakubem Tomanicou, se kterými jsem hrával ve Frýdku a v Baníku, a odjeli to do Švýcarska vyzkoušet.

Tak jednoduché to ale z počátku nebylo…
Přesně tak. Původně jsme měli za to, že nás všechny vezmou do týmu FC Naters, jenže klub neměl zrovna dobré výsledky, takže se jim k nějakému experimentování moc nechtělo. Nakonec to dopadlo tak, že ani tady se mě nevyhnula smůla a já chytil nějakou alergii. Prostě jsem z ničeho nic opuchnul a nezbývalo mě nic jiného než se rychle vrátit domů. Dva kluci pak odešli hrát do Brigu (FC Brig-Glis), dva zůstali v Naters.

Vašenda v dresu FC Naters

Do Švýcarska ses ale přeci jen po čase vrátil?
Až po půlroce. Mezi tím jsem měl přes svého manažera zařízenou zkoušku v Malajsii. To bylo lákavější spíš po té finanční stránce, ale nedalo se to tam s evropským fotbalem vůbec srovnávat. To, co tady je běžné, tak tam to zkrátka nefunguje. I proto jsem se raději vrátil domů a v lednu 2017 odešel za kluky do Švýcarska.

V týmu FC Naters tedy působíš skoro čtyři roky. Jakou soutěž vůbec hrajete?
Naters hraje čtvrtou nejvyšší soutěž, takže fotbal tam má pořád velkou úroveň. Majitel klubu je docela movitý, a nejen jeho přáním je, aby se nám podařilo postoupit. I zázemí je na výborné úrovni. Kromě hlavního stadionu máme k dispozici ještě další tři tréninkové plochy.

A jak se vám daří?
Prozatím jsme na osmém místě, což je určitě zklamání. Zvláště po tom, co jsme v té loňské byli na druhém místě. Tam byla škoda, že přišla Korona a vše předčasně ukončila.

Podle fotografií, které jsem u tebe viděl, tak máte ve vašem okolí opravdu nádherné prostředí…
Město Naters se nachází v kantonu Valais. Je to u italských hranic a všude kolem nás jsou hory a krásná příroda. Nedaleko od nás jsou známá lyžařská střediska, jako třeba Zermatt s horou Matterhorn. Je zde i nejvyšší hora Švýcarska Dufourspitze a největší ledovec v Evropě Aletsch Glacier. Dá se říct, že hory jsou opravdu všude okolo a ty větší mají kolem těch dvou a půl až tří tisíc metrů nad mořem. Jinak máme také blízko do Itálie, kde jsme autem za nějakých čtyřicet minut. Můžu tedy říct, že jsme tady maximálně spokojeni. Města, jako takového, mám docela dost, tam si doslova užíváte klidu a přírody. Je to tam jako ve zcela jiném světě.

Příští rok ti bude třicet, což pro fotbalistu není ani moc, ani málo. Jaké jsou tvé sportovní plány do budoucna?
Jak říkáš, bude mě třicet, to už člověk přemýšlí i trochu jinak. Ale každopádně bych fotbal chtěl hrát tak dlouho, dokud mě bude sloužit zdraví. Hlavně ať se mě vyhýbají nějaká vážnější zranění, což musím říct, že za tu dobu, co jsem ve Švýcarsku, tak jsem žádné naštěstí neměl. No a co se týče toho osobního života a plánů? Tím, že vypomáhám majiteli klubu na stavbách, tak mě ta stavařina hodně chytla. Z počátku jsem tomu všemu sice nemohl přijít na chuť, ale teď už mě dokonce nabízeli, zda si nechci udělat v uvozovkách něco jako profesák na bagr či jeřáb. Tohle zatím ale neřeším, stále jsem tu kvůli toho fotbalu. Ten tu snad vydržím hrát ještě nějaké dva nebo tři roky a uvidím, co bude pak. Domů se ale chceme vrátit. A jestli pak budu hrát třeba ještě nějakou nižší soutěž v Rakousku, nebo tady někde v okolí na vesnici, to nechci nějak předbíhat čas.

Říkáš, že tě chytila stavařina?
Ano, nevěříš mi, že! (smích) Je to tak. Opravdu bych se jí po návratu domů chtěl nějak věnovat, fakt mě to chytlo.

To znamená, že si život ve Švýcarsku neumíš představit? Nenapadlo vás, že byste tam třeba s rodinou už zůstali natrvalo?
Jako, řeknu to takhle. Ti, co tam jsou bez rodiny, dětí a jsou ještě mladí, tak ti si tam na vše zvyknou asi rychle. My už máme s přítelkyní dva malé prcky a ta vzdálenost od našich rodin je hodně velká. Snažíme se tedy co půlroku jezdit domů. A co si budeme povídat, doma je přeci jen doma. A nám ten domov v cizině chybí. Nemá ale cenu polemizovat nad tím, že životní úroveň Švýcarů je opravdu na vysoké úrovni. Co se nám však moc nezamlouvá, tak je jejich školství, které mají na jiné bázi, než tady u nás. I proto kvůli dětem zvažujeme návrat domů.

Jak jsi na tom vůbec s němčinou?
Určitě jsem za tu dobu pokročil (smích). Co si potřebuji vyřídit, tak se domluvím. Ale že bych řekl, že se německy bez problému domluvím, to ještě asi ne. Navíc, tam kde teď bydlíme, tak oni mluví s nářečím, není to čistá němčina. Na stavbě dělám se samými Italy, takže se snažím pochytit i jejich jazyk. Teprve tady si uvědomíte, jak je znalost cizí řeči důležitá. Hlavně, když chcete cestovat, to je pak výhoda, že se můžete domluvit. Třeba mladí Švýcaři dnes ovládají i pět světových jazyků.

Jací jsou vlastně Švýcaři? Připustili si vás, jak se říká, k tělu anebo tě berou stále jako cizince?
Co se týče fotbalu, tak nás tam všechny přijali v pohodě. Musíte se tu ale nějak adaptovat, hlavně jim ukázat, že máte snahu s nimi mluvit v jejich mateřštině. Takhle máte šanci zapadnout mezi ně daleko rychleji. Švýcaři jsou ale vstřícní, s čím jsme potřebovali na začátku pomoci, tak nám pomohli.

Zmínil jsi, že majitel klubu má stavební firmu, u které jsou někteří hráči týmu zaměstnáni. Nejinak je to i u tebe. Co vlastně kromě fotbalu ještě děláš?
Majitel má těch firem samozřejmě více a jedna z nich je ve stavebnictví. Tím, jak jsem tady přišel a neuměl se ještě moc domluvit, tak vlastně ani jiná možnost než tato, nebyla. Nebral jsem to ale nijak negativně, ale bylo to samozřejmě pro mě něco nového. Když to vezmu teď zpětně, tak jsem za to i rád. Jiní pracují v kancelářích, kde pořád jen sedíte. To pak spíš zlenivíte (smích).

Přesto pro bývalého ligového hráče je to asi trochu nezvyk…  
Ne, je to v pohodě. Já vlastně pracuji jen tři dny v týdnu, to se dá vydržet. Hlavně je to super v tom, že máte pak více času na tu rodinu. Je možno si vyjet někde na výlet do okolí. Nedávno jsem si pořídil dron, což vás pak více nutí jezdit do hor. Když si pak pouštíme ty záběry z ptačí perspektivy, to nemá chybu. To je o level někde jinde, než když to vidíte jen tak ze země.

A co malý Leo (syn)? Bude jednou po tátovi, fotbalista?
No vzhledem k tomu, že doma do všeho, co je kulaté, pořád kope, tak asi ano. Určitě bych si přál, aby jej fotbal bavil, ale určitě jej nutit nebudeme. Rád si s ním vyzkouším více sportů, aby byl spíš takový všestranný.  

Vám se před nedávnem s přítelkyní narodila dcera. Blíží se Vánoce, s malými dětmi mají navíc tyto svátky neskutečné kouzlo. Předpokládám, že se s Karmen na blížící se advent určitě těšíte?
Tak o tom není třeba polemizovat. Je fajn děti pozorovat, když se jdete projít na náměstí a ony tam vidí ty betlémy. Jen je škoda, že je teď taková situace, kdy se všechno zakazuje. Na Vánoce se určitě těšíme. Já si vzpomínám, že jsme jako malí vždy museli s bráchou po večeři s košem, aby naši mohli dát pod stromeček dárky. Tam jsme ještě věřili, že nám je během té chvíle přinesl oknem Ježíšek (smích).

Pohled na Matterhorn

Patříš k těm, co dárky kupují na poslední chvíli, nebo máš raději klid a vše stihneš v předstihu?
Dokud jsem se nepoznal s Karmen, tak jsem to fakt řešil až na poslední možnou chvíli. To jsme se s bráchou vždy předháněli, kdo půjde čtyřiadvacátého do jakého obchodu. Ale teď už to je jiné. I tím, že cestujeme, tak ty nákupy řešíme více v předstihu. Každopádně pro nás jsou ty Vánoce opravdovým svátkem, jelikož se můžeme sejít s rodinami, které několik měsíců nevidíte. V létě jsme přijet nemohli, takže jsme doma nebyli prakticky celý rok.


Dalibor VAŠENDA
Narozen:
2. června 1991 (29 let)
Kariéra: Frýdek-Místek, FC Baník Ostrava, MFK Frýdek-Místek, Nadwislan Gora (PL), FC Naters Oberwallis (SUI)
Reprezentace: ČR U17, U18 a U19

FC Naters Oberwallis

linkedin facebook pinterest youtube rss twitter instagram facebook-blank rss-blank linkedin-blank pinterest youtube twitter instagram