Pátek, 6.11.2020

Hasalík: Přes den mě bušilo srdce a vůbec jsem nemohl jíst

Svou ostrou premiéru má brankář Lukáš Hasalík za sebou. Obyčejný klučina, který s fotbalem začal ve svých rodných Hostašovicích, to přes Frýdek-Místek dotáhl až do Evropské ligy. Za liberecký Slovan totiž odchytal utkání v německém Hoffenheimu.

Když jsme spolu přesně před třemi roky dělali první rozhovor, bylo mu pouhých 16 let. Už tehdy ale udivoval svou vysokou postavou a dával tak tušit, že z tohoto klučíka z Hostašovic by jednou mohlo něco být. Když jsem se jej tenkrát v poslední otázce zeptal, jaké má vůbec fotbalové cíle, s klidem mi odpověděl: „Chtěl by se s fotbalem samozřejmě dostat někam daleko. Živit se jím a jednou si zachytat třeba v nejvyšší soutěži.“ Tenhle sen se mu prozatím ještě nesplnil. Jiný ale ano. Má za sebou premiérový start v Evropské lize. V drese libereckého Slovanu si Lukáš Hasalík zachytal na půdě bundesligového Hoffenheimu. Talentovaného gólmana si na sever Čech vyhlédl trenér brankářů Marek Čech, který právě před třemi roky ve Stovkách působil u A týmu a v klubu se rovněž věnoval také tréninkům mladých dorosteneckých gólmanů.

Lukáši, když jsme spolu dělali rozhovor naposledy, bylo ti 16 let a chytal jsi za frýdeckou U19. Dnes je ti 19 a máš za sebou premiéru v Evropské lize. Jaký je rozdíl mezi Hasalíkem tehdy a teď?
Na ten rozhovor si pamatuju dodnes. Popravdě si připadám pořad stejně, jakoby to bylo nedávno. Ale věřím, že za tu dobu jsem ušel kus cesty. Pořádně potrénoval, nabíral a stále ještě nabírám zkušenosti. Tréninky s prvoligovým týmem mě posouvají každý den, ať už jde o fotbalovou stránku na hřišti, tak i mimo něj. Všichni tady jsou velcí profesionálové a já se jim snažím vyrovnat. Pořád se od kluků něco učím.

Předpokládám, že teď je v tvé kariéře utkání na Hoffenheimu tím největším zážitkem. Který zápas to byl ale doposud předtím?
Ano, na tenhle zápas budu vzpomínat až do konce života. Je to můj první soutěžní start v profesionálním fotbale a hned takhle zostra. Ale moc jsem si to užil, už jen zahrát si na takovém stadionu je zážitek, bylo to ještě umocněno tím, že se jednalo o zápas skupiny v Evropské lize, což je pro mě pořad neuvěřitelné. Je to splněný sen. V tom minulém rozhovoru jsem řekl, že bych si chtěl zahrát ligu, pokud si dobře vzpomínám, ale nečekal jsem, ze to bude hned Evropská liga. No a zápas předtím? Vzpomínám si na spoustu zápasů, ať už to byl ten proti Příbrami před naším rozhovorem, na Nike Cupu proti pražské Slavii, můj první start za béčko v ČFL, nebo první přátelák za áčko Slovanu. Těch zážitků bylo hodně, ale tenhle je teď ten TOP.

Na mně si od úvodních minut vůbec nepřišel nervózní. Jsi vůbec trémista?
Já v zápasech naštěstí nervózní nejsem, ale nevěděl jsem, co přijde teď, protože takový zápas jsem ještě nehrál. Asi mi pomohlo taky to, že na mě nebyl vyvíjen žádný tlak. I tak to v hlavě ale máte, že se nejedná o obyčejný zápas. Všichni věděli, v jaké sestavě jedeme na favorizovaný Hoffenheim. Cítil jsem nervozitu, když jsme rozebírali soupeře na videu. Pak večer před zápasem, kdy jsem nemohl usnout. Potom i přes den, když jsem nemohl skoro jíst a bušilo mi srdce. Hrozně moc mi pomohly zprávy od všech známých i neznámých, kamarádů, rodiny, lidí, se kterými v kontaktu nejsem, ale napsali mi, že mi fandí. Opravdu mě tohle povzbudilo, každou zprávu jsem četl, všech si moc vážím a děkuji za ně. Jakmile jsme přijížděli ke stadionu, prošli měřením teploty, kontrolou negativních testů na covid, vešli do kabin a viděli jsme to nádherné zázemí, krásný stadion, fantastický trávník, tak jsem se hrozně těšil, až tam vběhnu. Začal zapas a já se cítil moc dobře, užíval jsem si každý moment, říkal jsem si, že když mám tuhle šanci, tak tam nechám to nejlepší ze sebe. Budu působit sebevědomě a zkusím klukům pomoct, jak budu moct.

Co tě naopak dokáže vytočit?
Já nerad na kluky při zápasech řvu negativně, když někdo něco pokazí. Naopak je raději povzbudím.  Ale v tom tranzu, ve kterém jsem v zápase, na to nemyslím. Ale zařvu když třeba někdo z obránců uklouzne, protože má špatnou obuv, nebo když si někdo při standardce nepohlídá hráče. Tohle jsou věci, které mi vadí. To, že někdo zkazí nahrávku, nebo špatně zpracuje balon, tak to se stane, jsme lidi a technické chyby děla každý.

V Německu vás nezkušených bylo více. Kdo byl naopak takovou oporou na hřišti, který ti řekl, pojď, Lukino, nevadí?
Protože tam nebyli fanoušci, tak jsem slyšel párkrát trenéra, když na mě volal a povzbuzoval mě. Ale jinak jsme měli tři obránce ze základu, kteří jsou zkušení a mají dost odehráno, takže mě podporovali oni. Snažili jsme se na sebe pořád mluvit. V poločase za mnou přišel i Kamso Mara (guinejský záložník, který ve Slovanu působí od července 2018, pozn. red.) a povzbudil mě. Řekl mi, ať se pořad soustředím. Celkově máme skvělou partu lidí, která tvoří jednotnou kabinu a podporují se všichni navzájem. Cítil jsem podporu ode všech, co tam byli s námi.

Už jsi mluvil s rodiči po zápase? Co ti říkali k prvnímu startu za áčko?
Psali jsme si krátce, skončili jsme pozdě večer, takže jsme si jen napsali. Jsou hrdí, mají radost, doufám, že jsem je nezklamal. Všichni se koukali a fandili mi, a to nejen rodiče, ale celá naše rodina, Když to přeženu, tak skoro celé Hostašovice, odkud pocházím. Psali mi i kamarádi, že se budou dívat, spolužáci. Sledovali ten zápas i lidi, které fotbal moc nezajímá… jen kvůli mně. Hrozně moc lidí, jsem za to vděčný, že mám takové lidi kolem sebe.

Přišla ti spousta SMS zpráv?
Přišlo mi opravdu velké množství zpráv. Když bych to měl odhadnout, tak asi kolem sedmdesáti. Každou z nich jsem si přečetl, na většinu jsem odpověděl, na zbytek ještě odepíšu, až bude chvilka času. Popravdě jsem tohle ani nečekal. Věděl jsem, že mi napíšou ti nejbližší, ale napsali mi i lidé, se kterými jsem třeba několik let nemluvil. Jsem moc rád, že mi takhle fandí a podporují. Byly to krásné zprávy, které mi pomohly a velmi si jich vážím. Děkuju všem.

Lukáš Hasalík - v 16 letech v dresu MFK Frýdek-Místek

Škoda toho, že ten třicetitisícový stadion byl liduprázdný?
Na jednu stranu ano, byla by tam úžasná atmosféra. Na druhou stranu by to Hoffenheim hnalo ještě víc a nevím, co by to udělalo s mou psychikou. Přeci jen jít chytat před tolika lidmi. Třeba bych to nevnímal a třeba zase jo. Kdo ví. Bylo to takhle, a to je důležité. Ale je pravda, že fotbal bez fanoušků není ono, atmosféra určitě chyběla. Bez diváků to chvilkama ani nevypadalo na Evropskou ligu.

Prohrálo se, ale co ti takový zápas dal do tvé další brankářské kariéry?
Zkušenosti, které jen tak někde nezískám. Když jsem odchytal první zapas v ČFL, řekl jsem si, že je to těžká soutěž. Tohle byl ale úplně jiný svět. Hráči byli neuvěřitelní. Zkušenost a čest hrát proti takovým frajerům. Taky jsem si potvrdil, že psychicky takový zapas ustojím, teda doufám aspoň, že to tak bylo. Určitě to je pro mě taky veliká motivace do další práce, abych takových zápasů v budoucnu odchytal co nejvíc a jednou se třeba dostal na takovou úroveň.

V neděli vás čeká ligový zápas v Teplicích. Měl bys znovu nastoupit?
To vůbec netuším. Milan Knobloch už je připravený a v rámci naší brankářské hierarchie by měl dostat prostor on. Takže počítám spíše s touhle variantou. Každopádně, když bych měl chytat já, připraveny bych byl. Já si moc vážím tohohle zápasu. Vím, že to ale bylo kvůli situaci, jaká teď je. Takže to neberu nějak tak, že bych se teď pasoval na místo jedničky, to vůbec ne. Já jsem rád za tuhle zkušenost a budu dal trénovat a učit se od starších kolegů.

Lukáši, jak vůbec vzpomináš na tvé působení ve Frýdku-Místku?
Jen v tom nejlepším. Na Frýdek nedám dopustit. Strávil jsem tady krásné roky, byl jsem tady moc spokojený a našel jsem si tady spoustu kamarádů, se kterými se bavím doteď. Pokaždé, když jedu na Moravu, tak za nimi jedu. Vzpomínám moc rád na všechny trenéry, kteří mě posunuli dál v mé kariéře. Kdyby mě tehdy neoslovil trenér Radek Šmíd, ať přijdu na zápas za Frýdek, třeba bych teď už ani fotbal nehrál. Takže vnímám Frýdek jako ten důležitý schůdek, bez kterého bych nebyl v Liberci. Jsem Frýdku-Místku vděčný za to, že mi dal šanci tam chytat a zdokonalovat se. Měl jsem tam všechno, co jsem potřeboval. Když to teď vidím, tak ať už Frýdek hraje druhou nebo třetí ligu, tak zázemím a servisem je to tam zkrátka nadstandardní. Takové kabiny, či regenerace, nejsou ani v některých ligových týmech. Frýdek-Místek mám rád ale i jako město, kdykoliv můžu, tak tam rád zajedu.

Snímky: FC Slovan Liberec, AP a archiv Roberta Schedlinga

linkedin facebook pinterest youtube rss twitter instagram facebook-blank rss-blank linkedin-blank pinterest youtube twitter instagram