Středa, 9. 12. 2020

Do čela frýdecko-místeckého fotbalu usedl Jan Lokaj

Když jsme si sjednali schůzku, abychom udělali náš společný rozhovor, sešli jsme se v útrobách stadionu ve frýdeckých Stovkách. Kdo čekal, že bude proti vám stát úspěšný bussinesman v nablýskaném kvádru, tak by se mýlil. Potkali jsme se ve chvíli, kdy se Jan Lokaj, momentálně nejvyšší muž frýdecko-místeckého fotbalu, chystal na trénink s třetiligovým A týmem. „Jdu si s nimi zatrénovat. Nebude to ale pravidlem, pouze pokud mě na to vyjde čas,“ pousmál se sympatický šéf Lipiny.

Pane Lokaji, po odkoupení akcií od slovenského majitele, jste se stal v klubu jeho statutárním ředitelem. Znamená to tedy, že jste jeho hlavním akcionářem?
Určitě nejsem jediným. Deset akcií, tedy 5%, nadále vlastní zapsaný spolek a zbylých 95%, což je 190 akcií, vlastní moje firma, která se jmenuje Football Asset Management, s.r.o.

Takže momentálně akciovou společnost vlastní dva vlastníci a vy jste ten majoritní?
Ano. Je to úplně stejné, jak to bylo doposud, jen s tím rozdílem, že v roli hlavního akcionáře nefiguruje již jméno Ivana Hlavoně, ale jméno mé firmy, ve které jsem jediným jednatelem.

Jak dlouho se celá transakce odkupu akcií vlastně připravovala a kdy ve vás uzrála myšlenka jít do toho?
Když to řeknu, tak uzrávala asi rok. Co se týče přímo odkupu akcií klubu, tak pan Hlavoň jednal v dřívější době s několika jinými zájemci. Byli tady vážnější, ale i méně vážnější, kteří o odkup měli zájem. Tím, že je v klubu Daniel Černaj, který byl neustále se slovenským majitelem v kontaktu, tak jsem měl možnost vše sledovat zpovzdálí. Ten opravdový zájem ve mně uzrál někdy kolem května, června, letošního roku.

Po sestupu z 2. ligy se dnes již bývalí akcionáři klubu ocitli pod velkou kritikou fanoušků. Jste si jako nejvyšší představitel klubu vědom, že ten návrat důvěry, hlavně u skalních fans, nebude jednoduchý?
Určitě jsem, protože ne všechno se dá za vinu hodit pouze majitelům. To znamená, že snad jsem na tohle vše dostatečně připravený, jelikož je mě jasné, že ne vše, co udělám, tak tomu bude aplaudováno. Budu ale doufat v toleranci těch fanoušků. V jejich trpělivost a snad se některé věci podaří udělat již na první pokus, aniž by se to setkalo s jejich nějakou extra negativní odezvou.

Jak vůbec místní klub vnímají jeho partneři? Máte od nich nějakou zpětnou vazbu?
Ti to všechno vnímají určitě pozitivně. Jsou si vědomi toho, že ta cesta, aby v klubu fungovalo všechno tak jak má, bude dlouhá. Ale kdyby tomu nevěřili, že už teď je zde něco pozitivního, co má navíc možnost být ještě lepší, tak by do spolupráce určitě nešli.

Každého fanouška bude jistě zajímat, jaké máte do budoucna plány?
Jednoznačně stabilizace klubu, a to na všech postech stakeholderu. Tohle není pouze o nás, jako majitelích, ale je to také o sponzorech, hráčském kádru, trenérovi, městu, zapsaném spolku a také i fanoušcích. Je to o nás všech dohromady, ne o jednotlivcích. To znamená, že když se nám podaří narovnat vztahy a jednotlivé skupiny budou spolupracovat, tak potom můžeme přejít k tomu sekundárnímu cíli, což jsou kvalitní výsledky, které, a v to pevně věříme, klub ponesou o ten level výš. Ale opakuji, momentálně je tohle sekundární cíl, ten primární je teď jinde.

Vy sám jste fotbal hrával, dokonce máte za B tým Lipiny v letošním podzimu odehrán jeden zápas…
(smích) Jo, to jsem se nechal ukecat. Ti mlaďoši tam pořád kolem mě jen běhali, takže jsem se cítil natolik blbě, že už jsem raději na další utkání rezervy nepřišel a omluvil se. Ale spíš byl problém v mém časovém vytížení. Každopádně jsem vždy moc rád, když si s týmem tady můžu zatrénovat.

Je možno fanouškům prozradit, v čem vůbec vlastně podnikáte?
Těch firem, ve kterých figuruji, je více. Podnikám totiž nejen v České republice, ale také i v zahraničí. Tam proto, jelikož ne na vše, čemu se věnuji, je v Česku ideální podnikatelské prostředí. Dokonce bych řekl, že podíl toho, co dělám v zahraničí, je větší. Tím hlavním, čím se mé podnikání zabývá, tak je organizace mezinárodních zápasů, letních a zimních soustředění, hlavně pro mezinárodní týmy. S tím, že lokacemi, kde se pak vše soustředí, je Rakousko, Polsko, Portugalsko, Dubaj, ale máme místa i v Česku.

S jakými nejznámějšími kluby jste již spolupracoval, nebo spolupráce dál pokračuje?
Asi nejvíce spolupráce jsem měl s anglickým týmem Fulham FC. Naposled to bylo v roce 2018, o rok později pak od týmu odvolali trenéra Claudia Ranieriho a už to nedopadlo. Ty kontakty ale následně pomohly, jelikož jsem měl možnost znovu s ním spolupracovat, když působil v Leicesteru City v době, kdy získali mistrovský titul. Pak to byla Aston Villa s trenérem Di Matteem, který o pár let dříve vyhrál s Chelsea Ligu mistrů. Určitě nemůžu zapomenout na West Bromwich Albion, West Ham United, Charlton, Coventry City, Manchester City U23. Z holandských celků to byly PSV Eindhoven, Vitesse Arnhem, z Belgie Anderlecht Brusel, z Dánska FC Kodaň, z Francie Paris St. Germain, Olympique Lyon, z Ruska Krasnodar, Anži Machačkala, Zenit Petrohrad, z Turecka Besiktas a z Izraele Hapoel a Maccabi Tel Aviv. Z reprezentací to byl pak ruský ženský tým, chorvatská repre, opakovaně katarský nároďák, mimochodem opravdu super lidi. Z českých týmů nejvíce teď spolupracuji s pražskou Slavií, ale v minulých letech to byla i Sigma, Zlín a Baník s Opavou. Zkrátka bylo těch klubů hodně.

Teď už je vaše podnikání v pokročilém stádiu, ale jak to bylo na úplném začátku? Nepřišla chvíle, kdy jste si řekl, že se vším praštíte?
Tak v tuhle chvíli je firma prakticky soběstačná. Mě by bylo ale strašně líto a smutno, kdybych se na chodu nepodílel, takže určitě jsem aktivní. Jinak si firma žije do určité míry svým vlastním životem, a je to proto, že tam pracují lidé, kteří vědí, co mají dělat, a když náhodou neví, tak mě zavolají. A jestli byla někdy chvíle se vším skončit? Asi ano a možná sem tam je ještě i teď, když nemůžete chodit na fotbal, nebo cestovat po zahraničí. Mnoho věcí vám také i nevyjde, což je pak dost frustrující. Třeba Švýcarsko zcela uzavřelo své hranice, takže jejich fotbalové týmy nikde vycestovat teď nemůžou. S tím však nikdo nic neudělá. Každopádně vás to stejně pak strašně rychle přejde a práce začne chybět.

Jak dlouho v této branži podnikáte?
Někdy v roce 2013 jsem s tím začal v Británii. Poté jsem pracoval pro rakouskou firmu a teď už několik let jedu na sebe. Za tu dobu jsem si mohl vyzkoušet život v zahraničí, několik let jsem žil v Anglii, pak v Rakousku. Převážně se pohybuji v Evropě, když už vycestuji, tak jen do Dubaje. Ale to cestování k podnikání patří, bez něj se prakticky tento business neobejde, je na něm postaven.

Dají se vaše podnikatelské aktivity propojit s klubem ve Frýdku-Místku?
Ta zkušenost určitě ano, jinak samotnému podnikání ten klub nemá nějak šanci pomoc. Spíš naopak. Mé podnikání může pomoci klubu, hlavně talentovaným hráčům, i těm mladším. Mohou tak získávat cenné zkušenosti v zahraničí, týmy mohou vycestovat nejen k zápasům, ale také i turnajům. Stáže se mohou zařídit i pro trenéry v klubu, je toho více. Nemusí se jen cestovat ven, může se zařídit, aby třeba i k nám dorazil velmi zajímavý a známý klub, trenér či hráč. Nebo nějaká fotbalová akademie. Ale je jasné, že by ze světa musela zcela zmizet pandemie koronaviru, jelikož ty kluby teď nikoho k sobě přijímat nechtějí.

Předpokládám, že v nejbližší době bude třeba vyřešit, kde bude mít klub svůj domovský stánek. Stadion ve Stovkách je v majetku města Frýdek-Místek a třetiligový A tým je zde v nájmu.
To nebude jediné jednání v nejbližších týdnech. Začneme co nejdříve potkávat lidi, kteří jsou zodpovědní nejen za stadion a tréninkové plochy ve Stovkách, ale za cokoliv, co se zdejšího fotbalu týká. Určitě jako hlavní se jeví jednání s městem a spolkem. Nemůžeme tady fungovat v nějaké bublině. Musí se brát v potaz to, že tady není pouze áčko, ale klub začíná od kategorie U6 a končí áčkem. A pak začíná městem, pokračuje přes větší či menší místní podniky, okolní kluby a konče okresním i krajským fotbalovým svazem. Těch schůzek bude určitě hodně. Každopádně budeme také chtít komunikovat aktivně i s fanoušky, kdy je první vzájemné setkání naplánované na sobotu 19. prosince.

Chtěl byste na závěr něco vzkázat fanouškům?
Hlavně ať jsou zdraví a ať na sebe dávají pozor. Tyhle Vánoce budou smutné, i když se nám podařilo klub převzít a máme s ním úžasné plány a ambice. Je třeba si ale říct, že fotbal a Lipina jsou sice důležité, ale zdraví a štěstí blízkých je určitě důležitější.

Jan LOKAJ

Působí ve firmách:
Match Management, s.r.o.
J&L Management, s.r.o.
Football Asset Management, s.r.o.
Transfers – Players – Investments, s.r.o.

Sám bývalý fotbalista. „Hrával jsem fotbal od malička, ale až tak velký talent jsem neměl. Bílovec byl moje maximum,“ svěřil se v rozhovoru pro iDnes Jan Lokaj. A právě v Bílovci si v I.B třídě zahrál například s obráncem Vladimírem Coufalem. Oba jsou dnes úspěšní, každý ale na jiném sportovním poli. Coufal to dotáhl s fotbalem až do anglické Premier League, Lokaj je naopak úspěšný v byznysu – jeho agentura zajišťuje českým, ale i zahraničním týmům, tréninková soustředění a zápasy.

Jan Lokaj je dokonce držitelem trenérské Licence A. „Licenci jsem si udělal ještě v Bílovci, pak jsem pracoval u mládeže Baníku Ostrava. Teď už ji mám ale několik let propadlou, takže Honza Žižka se bát nemusí, že bych jej případně na lavičce vystřídal,“ dělal si srandu Lokaj.

Při studiu sportovního managementu vycestoval v rámci školy na stáž ke kamarádovi do Skotska. A ten měl podobnou agenturu, kterou nyní Lokaj vlastní. Když mu v ostravském Baníku skončila smlouva, přestěhoval se na Britské ostrovy a začal sbírat své první podnikatelské zkušenosti. Pomáhal organizovat kempy třeba pro juniorku Manchesteru City či turecký národní tým. Pak skotskou agenturu vyměnil za rakouskou, později se osamostatnil úplně. „Přibylo mě účetnictví, jinak je práce v podstatě pořád podobná,“ řekl.

Jeho firma funguje vlastně jako taková cestovní kancelář pro kluby. I proto je Jan Lokaj s jeho spolupracovníky neustále na cestách. „Pro náš business je důležité předtím to místo vidět a dobře jej poznat. To zabere přibližně týden, někdy ale i deset dní. Teprve pak vím, zda se tam klub bude cítit komfortně. Musím zjistit, zda není problém s ubytováním, s počasím a s tréninkovými podmínkami. Taky musím zjistit, jaké týmy budou zrovna v okolí, aby se daly domluvit přípravné zápasy.“

Jaké jsou vlastně obvyklé požadavky, které týmy vyžadují? „Kvalitní hotel s kvalitním jídlem, hřiště v docházkové vzdálenosti, na perfektní úrovni posilovna, co nejkratší cesta z letiště a ideálně i na přátelská utkání. Samozřejmě ale nejde vždy splnit vše, co si mužstva přejí. Ale snažíme se najít co nejvhodnější alternativu,“ prozrazuje Lokaj.

V Česku je momentálně jeho největším klientem tým pražské Slavie. S ním pak během soustředění pobývá přímo na hotelu a řeší očekávané i neočekávané požadavky. Třeba musel rychle zajistit auto na cestu do nemocnice, když si trenér Jindřich Trpišovský na prvním tréninku zlomil nos.

Jsou to ale i jiné příběhy, které tato zajímavá práce nabízí. Třeba když zazvonil telefon a ozval se v něm agent Kaspera Schmeichela, dánského gólmana ve službách Leicesteru City. A co vlastně chtěl? „Chtěli jej vyzvednout na letišti o den dříve, než přiletí tým. V Leicesteru o tom nikdo nevěděl, mysleli si, že je s nimi v Anglii. A on přitom byl doma v Dánsku a potřeboval cestovat jiným spojem,“ vybaví si po letech Lokaj.

Takovou nejbizarnější historku má spojenou s bývalou rumunskou hvězdou, s Georghem Hagim. Tento Karpatský Maradona, jak se mu přezdívá, se jednou ozval a žádal. „Prosil nás o to, zda nemůžeme zařídit, aby autobus s hráči nikde cestou na hotel nebo zápas nemusel couvat. Je totiž pověrčivý a couvání bylo proti jeho zvykům. A jako předzápasové jídlo požadoval baklavu, tureckou specialitu,“ pousmál se na nezvyklým přáním trenéra a majitele týmu Vitorul Constanta Lokaj.

Pozn.: částečně čerpáno z článku, který vyšel na webovém portálu iDnes
Foto: archiv Jana Lokaje

linkedin facebook pinterest youtube rss twitter instagram facebook-blank rss-blank linkedin-blank pinterest youtube twitter instagram