Pondělí, 16.11.2020

Daniel Śmiga nakoukl v přípravě do sestavy ligového Baníku Ostrava

Jméno Daniela Śmigy možná ještě spousta fotbalových fanoušků nezná. Každopádně, zkuste si jej zapamatovat, protože se jedná o jeden z výjimečných talentů, který se přes Lučinu a Frýdek-Místek, dostal až do dorosteneckého celku ostravského Baníku. V uplynulém týdnu si měl poprvé možnost vyzkoušet, jaké je to zahrát si za prvoligový A tým FCB. Bylo to sice v přípravném utkání s Líšní (foto je převzato z webu FCB), ale pozor, Danovi je teprve pouhých šestnáct let.

V době fotbalové pauzy, která je zaviněná pandemií koronaviru, jsme se v našich článcích na webu MFK Frýdek-Místek věnovali několika mladým fotbalistům, kteří v žákovském věku hrávali v drese Valcířů. Jedním z dalších nadějí je také šestnáctiletý útočník Daniel Śmiga. Hráč, který do Stovek přišel v útlém věku z nedaleké Lučiny, v žákovském věku pak přestoupil díky svému talentu do ostravského Baníku. V minulém týdnu měly všechny prvoligové celky volno, a to díky reprezentační pauze. I proto si mnohé týmy domluvily přípravné zápasy, ve kterých si mohly vyzkoušet různé herní alternativy a také i dát příležitost klukům z dorostu. Své premiéry v ostravském A týmu se dočkal také právě Daniel Śmiga, když v duelu s Líšní nastoupil na hřiště v 78. minutě. A co na vše říká samotný Daniel?

Pojďme nejdříve na úplný začátek tvé fotbalové kariéry. Kdy a kde jsi s fotbalem vlastně začal?
Tak má fotbalová kariéra vlastně začala v mé vesnici, na Lučině. To mi bylo nějak kolem pěti nebo šesti let.

Předpokládám, že tě k němu přivedl tvůj táta, který sám fotbal dlouho hrával?
Přesně tak, k fotbalu mě přivedl můj táta, když mě vzal společně i s mamkou na fotbal na Lučině. Pokud si dobře vzpomínám, tak jsem byl z počátku z toho velmi zmatený a měl jsem smíšené dojmy, hlavně z prvního tréninku na Lučině. Jinak jak říkáš, táta fotbal hrál dlouho a myslím si, že na vysoké úrovni. Byl ve Vítkovicích, dále pak v Karviné, Baníku Ostrava a dokonce si zahrál také za pražskou Spartu.

Pokud se nemýlím, tak tvým prvním trenérem byl Miroslav Goroš. Jak na něj vůbec vzpomínáš?
Ano, máš pravdu. Miroslav Goroš byl skutečně mým prvním trenérem a musím říct, že to byl opravdu super trenér. Myslím, že jsme toho společně zažili docela dost, a to jak v týmu na Lučině, kde jsem před pár lety hrával, tak i teď, když se chodívám dívat na zápasy místních týmů. Stále jsme kamarádi, vždy, když se potkáme, nebo si společně sedneme, tak klábosíme. Nejen o fotbale, ale o všem možném. Zasmějeme se u toho, snad se nemýlím, když řeknu, že jsme dobří přátelé. Takže na svého bývalého trenéra vzpomínám velmi rád, fakt super člověk.

Daniel Śmiga se svým prvním trenérem Miroslavem Gorošem

Co řekl Miroslav Goroš o Danovi?
Daniel je cílevědomý kluk. Hned od začátku, kdy jsem jej začal v předpřípravce trénovat, bylo vidět, že pro něj neexistuje nic jiného, než je fotbal. Jiný zájem kromě školy snad ani neměl. Žádný mobil, žádný počítač, jen míč a hřiště. Vzpomínám si, jak s ním na hřiště chodíval jeho otec a přivazoval mu na špagátek flašky na břevno. Dan pak zkoušel každou z nich trefit. Společně jsme byli dva roky. Byl hodně šikovný, už tehdy nad ostatními vynikal a co bylo asi nejhlavnější, fotbal jej moc bavil. Ostatní měli i jiné zájmy, ale on chtěl stále u sebe míč a pořád s ním něco vymýšlet. Prostě super kluk. Ale moc musí poděkovat svému tátovi. Ten se oběma svým klukům strašně moc věnuje. Pokud by Dan trénoval jen dvakrát v týdnu, asi by se nikam takhle nedostal.

Poté tvá cesta vedla do Frýdku-Místku, kde sis připsal první fotbalové úspěchy. Je tomu tak?
Ano, je. Z Lučiny vedla pak má cesta do Frýdku-Místku. To už se dá říct, že do poměrně velkého klubu, kde v podstatě začala pokračovat má kariéra. Na Frýdek vzpomínám jen v super světle, byl jsem tam moc spokojený a hlavně rád. Měli jsme velmi zajímavě složený tým, s kterým jsem si přesně jak říkáš, připsal své první týmové fotbalové úspěchy.

Ve Frýdku-Místku jsi s týmem U14 vyhrál soutěž ligových týmů SpSM, po přestupu do Baníku ses stal nejprve mistrem republiky U15, pak sis málem připsal i další mistrovský titul v kategorii U17. Dle tohoto výčtu bych řekl, že pokud někdo chce něco vyhrát, musí mít v týmu Dana Śmigu?
No, je to tak, že můj první velký úspěch byl, když jsme vyhráli v U14 žákovskou ligu v celé moravské části. Jak jsem už zmínil, tak jsme měli opravdu super tým, dařilo se nám. I proto jsme celou soutěž vyhráli a určitě to nebyla žádná náhoda. Spíš jsme měli kvalitu. Pak jsem z Frýdku přestoupil do Baníku Ostrava, kde přišly další úspěchy. V patnáctce jsme se stali mistry republiky. Bylo to zrovna na stadionu ve Stovkách, kdy jsme vyhráli nad Spartou 2:0 a já jim dával gól z přímého kopu. Docela to do toho horního růžku pěkně zapadlo (smích). Pak jsem začal hrávat za dorost U17 nejvyšší Celostátní ligu. Znovu vynikající spoluhráči, hodně silný tým. Škoda jen, že jsme soutěž kvůli Covidu nedohráli. Byli jsme totiž první a jsem natolik přesvědčený, že kdyby se liga dohrála, tak i když tam byly nahoře celky jako Slavie, Sparta a Olomouc, tak jsme ten mistrovský titul získali. Alespoň podle předváděné hry v soutěži bychom si jej zasloužili. Jinak musím dodat, že ve všech zmíněných kategoriích se mi docela dařilo, hlavně střílet góly. To pak pomáhalo k úspěchům nejen v mé kariéře, ale hlavně v týmových úspěších. Můžu ještě něco dodat?

Samozřejmě…
Tou poslední větou v předešlé otázce jsi mě hodně potěšil (smích). Toho výroku si moc cením, udělalo mi to velkou radost, když tohle slyším. Ovšem snažím se pokaždé týmu nějak odvděčit. Hraji vpředu, takže mým úkolem je dávat nějaké ty góly a asistence. Výhry jsou pak samozřejmě zásluhou práce celého družstva, bez svých spoluhráčů bych nic nedokázal. Ale jestli je Dan Śmiga cestou k úspěchu? Tak to sám já posoudit nemůžu, to nechám na ostatních.  

V repre pauze přišla možnost zahrát si za ligové áčko v zápase s Líšní. Bylo to sice na 12 minut, ale jak jsi se svou premiérou spokojen?
Zahrát si za ligové áčko bylo super. Byl jsem strašně rád, že jsem mohl být součástí týmu, a že jsem mohl vůbec hrát. Moc si toho vážím a už jen ten pocit, že jsem si za áčko mohl zahrát v šestnácti letech a nasávat tak už nějaké zkušenosti z nejvyšší úrovně fotbalu, je prostě super. Určitě to je pro mě velká motivace do další práce. S mou premiérou jsem spokojený, opravdu velká čest si v tak mladém věku zahrát. Musím ale zdůraznit, že hodně velký podíl na tom má moje nejlepší přítelkyně, která mě podporuje naprosto skvěle. Dělá mi to obrovskou radost a já se snažím, jak nejlépe to jen jde. Nemůžu vůbec zapomenout také na mou rodinu, mé nejbližší. Všem vděčím za mnoho.

Ne nadarmo se říká, že první vlaštovka jaro ještě nedělá. Přesto ten první start za A tým bude pro tebe do další fotbalové práce určitě velkou motivací?
Přesně tak. Znám to, že se to takto říká, ale nechám se sám překvapit, jak to dál vše dopadne. Na jaře dám vše do toho, aby ten citát, nebo co to přesně je, nebyl až tak pravdivý (smích). Pochopitelně, že první start za A tým v lize bude pro mě hodně velkou motivací do další fotbalové práce. Budu se snažit dřít, prostě, aby ten další start znovu přišel.

Fotbal hraje i tvůj mladší brácha. Kdo z vás bude lepším fotbalistou?
Dobrá a hodně těžká otázka, natož pak odpověď. Teď je to ještě těžké tak říct. Když se vás někdo zeptá, kdo z vás bude lepším fotbalistou, tak většinou je to stejně tak na půl. Někdo řekne, že brácha bude ten lepší, někdo zase, že lepší budeš ty. Tohle vše ukáže a rozhodne budoucnost a já jsem sám na to hodně zvědavý. Spousta lidí totiž tvrdí, že náš herní styl s bráchou je naprosto stejný. Ať už je to pohyb po hřišti, pohyb s míčem nebo jakákoliv fotbalová dovednost.

Chudák máma, doma tři chlapy, to, když je v televizi fotbal, tak asi nemá šanci si prosadit svůj seriál? Kouká tedy s vámi?
Tak tohle je bohužel u nás doma problém už hodně dlouho. Pokaždé, když je fotbal, tak v televizi nic jiného ani hrát nemůže (smích). A pokud se zrovna máma chce koukat, nezbývá ji nic jiného, než naštvaná odejít buď spát, nebo odpočívat a surfovat na telefonu. Ale není to pravidlem, sem tam se s námi na fotbal podívá. Jinak souhlasím, mamka je opravdu v tomhle chudák, má to s námi těžké.

V mládežnických reprezentacích ČR působíš už od kategorie U15. Jaké jsou vůbec tvé cíle?
No, je to už nějaká řádka měsíců, co tam jsem. Určitě je to skvělé být součástí reprezentace vaší vlasti. Beru to tak, že je to taková odměna za vše, co fotbalu dávám. A mé cíle? Pokud jde o tu reprezentaci, tak samozřejmě být co nejvíce prospěšný pro tým. Takovým mým přáním je, abychom se dokázali probojovat na EURO.

V přátelském zápase Baníku U14 se stejně starými hráči Bayernu Mnichov ses na výhře 4:1 podílel třemi góly. Jaké utkání vůbec v tvé kariéře považuješ za to nejvydařenější?
Ten zápas si vybavuji docela živě. Bylo to něco nepopsatelného porazit slavný Bayern a navíc ještě takovým poměrem. Dát jim tři branky, něco neskutečného. Ani to nedokážu slovy popsat. Určitě to bylo jedno z mých nejvydařenějších utkání, co jsem odehrál a hlavně zažil. Takže se nebojím říct, že právě tohle střetnutí bylo asi to nejvydařenější. Jinak pár dalších dobrých zápasů určitě ještě bylo, ale to se už strašně těžce porovnává, takže nedokážu říct, které bylo dále to nejlepší.

Vzpomněli jsme tvé úspěchy, nastal ale také moment, kdy tě fotbal zarmoutil? Máš nějaký negativní zážitek s tímto sportem vůbec?
Ptáš se, kdy mě fotbal zarmoutil? No, přiznám se, že se mě „zatím“ nic špatného ještě ve fotbale nepřihodilo. Pouze nějaké ty maličkosti, ale že bych vyloženě použil u toho slovo zarmoutil, tak to zdaleka ne. Musím to hlavně zaklepat, ať při mně dál stojí štěstí.

Daniel Śmiga se svým mladším bratrem Jakubem
linkedin facebook pinterest youtube rss twitter instagram facebook-blank rss-blank linkedin-blank pinterest youtube twitter instagram